Ale jak přišla, něco se jí zdálo velmi velmi divné..
Kde je Jun?
Panebože, co co když, co když ji něco napadlo? Jamey měla o Jun velikou starost, byla to v
podstatě její jediná kamarádka...já to snad nepřežiju!Říkala si Jamey a rozbrečela se.
Mezitím si začala balit věci, kapičky jen stékaly, nešlo jí přestat brečet.... bože!!!
Zakřičela.
Zabalovala poslední věci do kufru, vzala telefon který měla v nabíječce a vydala se hledat Jun.
Ještě skočila k Jun do pokoje, ale vyděsila se!! V Juninem pokoji nebyla ani jedna její věc!
¨ Zdálo se jí to divné ale už neměla čas..vzala tedy svéí kufry a vydala se..ale jak
běžela dolů ze schodů, zakopla, kufr se převrátil a rozbil...vstala, odřela si koleno
a chtěla věci nějak naskládat zpět. Když už jí zbývala poslední věc do kufru.
Přišla její matka, kopla jí do kufru, ten se samozřejmě rozpadl a věci zase
vypadli.
Jamey jen zakřičela:
Jamey: Mami sakra!!!
Juliet: Si myslíš, že nevím, že hledáš Jun? Nikam nepůjdeš, běž nahoru si zase vybalit!
Jamey: To teda nejdu!! Nebudu tě poslouchat!
Juliet: Jamey já tě přerazim!
Jamey: Klidně, ale já jdu za Jun!
Chtěla si vzít své věci a utéct, ale máma jí věci nedala.
Juliet: A teď jak utečeš, hm?
Jamey neodpověděla, chvíli zírala na svohjí matku a pak už to nevydržela, rozběhla se a porazila jak svou matku tak kufry. Na vše kašlala a jen pelášila pryč....
Omluvá: Omlouvám se, myslela že to dnes doženu ale jelikož nám dojela návštěva, nemohu, jsem ráda že jsem aspoň zvládla tento díl dopsat, jinak se ještě omlouvám že je krátký...