close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Blog je v rekonstrukci.

Zalíbily se ti moje články? TAK NEVÁHEJ! Klikni tady. Budu ráda když poznám někoho nového a budu mít další věrné SB. :)

Konec světa 7.díl - Je to můj otec?

4. března 2009 v 18:08 | Můra
V minulém díle jste četli:
Ano, volal mámě, já se snad pominu!!! Probouzela jsem se a cítila jsem pouze nějaké mluvení, ničemu jsem nerozuměla, jen jsem zaslechla něco, špatně jsem viděla a bylo mihodně divně. Carloss si toho všimnul a rychle položil telefon, vzal mě do náručí a položil mě na sedačku. Pak mi dal jakousi vodu a toho něco dával, radši jsem to nepila, nechtěla jsem azse usnout. Ale pak jsem dostala žízeň a chtěla si to nalít sama ale on ne. Řekl mi, že už tam mám, ale já odmítla. Dal mi facku a řekl: "Jestli to nevypiješ tak ti useknu hlavu!!!" Civěla jsem na něho ale přecejen jsem to vypila. Ták správně, dodal.Ale to snad ne!!! Až pak mi to došlo. Pravda je tady, CHTĚL MĚ OTRÁVIT!!!!!
__________________________________________________________________________________

Ale proč mě? Probouzela jsem se ve velikých křečích,já se snad nezvednu.Nadávala jsem, ale potichu,aby mě Carloss neslyšel.Byl totiž za domem, takže mě nevidí, ale co když..... pořád mám v hlavě otázku: Je to můj otec? Nebyla jsem schopná se ani zvednou, ale najednou ve mě něco probouzelo energii. Slyšela jsem uklidňující kroky, krásný, tichý hlas a krásnou vílu. Asi to byl jen nějaký záblesk nebo něco, protože hned jak jsem se přestala soustředit, byla pryč.

Potichu jsem si říkala: Kudy pryč? Ale najednou se vracel Carloss, lehla jsem si přesně jak jsem ležela a nehýbající se jsem se klepala. Carloss měl určitě nějáké tušení. Ale mě nenapadlo jaké. Tohle jsem asi přehnala, v hlavě jsem měla milion myšlenek a polovina patřila tomu, jestli se mám probudit, nebo se otočit,nebo poslouchat, nebo něco.

Ale najednou jsem zase začala cítit ty křeče, DO PRDELE!!! JÁ SE SNAD POSERU!!! Vykřikla jsem a toho si všiml Carloss. Cože? řekl. Já no...ehm..nezlob se..řekla jsem koktajícím se hlasem. A to mi tady jako říkáš jenom tak, že se omlouváš? Padej do kuchyně, zařval na mě a tak jsem bez připomínek šla do kuchyně.


Vrazil mi facku. Civěla jsem na něj a pak jsem řekla: Myslíš si, že tímhle si něco dokážeš? Že mám být tvůj otrok? řekla jsem. Ale jak se zdálo, tohle jsem říkat neměla. Carloss se otočil a váhavě se podíval na hodiny. Pak se ototčil směrem ke mě, sáhnul pro nůž a přitiskl špičku na mou hruď. Nevěděla jsem co dělat. A tak jsem se začala omlouvat. Ale jak se zdálo, tohle po mě Carloss nechtěl, co po mě tedy chtěl?

Potom jsem se ho tedy zeptala: Co ode mě chceš? Proč mě navštěvuješ a vůbec, proč mě tu držíš? Ale odpovědi jsem se nedočkala. Zkoušela jsem to dál a dál. Ale najednou se Carloss otočil a vykřiknul. To není má práce, to já v plánu nemám, já to dělat nechci!!!! řekl. A kdo ti to poručil? Vyzvídala jsem.


Carloss se na mě jen smutně podíval. Pak ale řekl: Poslouchej, já ti nechci nic udělat. Ale my tě takhle chráníme. Cože? Odpověděla jsem. Tím, že mě mlátíte a pořád uspáváte? Dodala jsem. Ale když jsem to řekla. Odpovědi jsem se zase nedočkala. Carloss se na mě hrozně smutně díval a řekl: Víš,je to naše práce. Cože? Vaše, takže ty v tom nejsi sám? Kdo v tom ještě jede? Zeptala jsem se. Tvá matka, odpověděl. Cože? Si děláš srandu? Vykřikla jsem na něj se zlostí.


Ne, nedělám. Odpověděl. Máma porušila dohodu. Tím pádem zemřela. dodal. A jakou dohodu? Vyzvídala jsem opatrně ale s velkou zlostí. Dohoda, která se nesmí nikomu říct, dohoda je dohoda. A já topmusím splnit nebo přijdu o svoji rodinu a týdne zemřu. Tak jako tvá matka. Tak jako zemřel tvůj otec. Pokaždé, když se člen klubu dohody pohádá se stínem, zemře mu jeden z jeho rodiny. Až se to dostane na nejbližšího a pak na tebe. Musíme plnit svoji povinost. Tímto tě chráníme. A dohoda se nesmí nikomu říct. Pouze ted mohu, když nikdo neslduje co ti říkám. Jinak bych to ti neřekl. Odpověděl. Jen jsem na něj zírala s vykulenýma očima. A on ještě dodal: Neboj se mě, nic ti neudělám. A ještě ti chci říct že tvoje matka nebyla zlá. Ale hodná a vše jsme dělali pro tvé dobro. Protože jsi měla rakovinu a jen stín přišel, že tě vyléčí když mu bude celý život sloužit. Jenže tvá matka nevěděla, že musí zabíjet. Mockrát to odmítla a proto jsi přišla o všechny z rodiny. Neboj se, vše dopadne dobře. :) usnál se na mě. A já se mohla smutkem propadnout. Takže, máma není zlá, ano Carloss. Ale počkat...co to je?


---------------------------------Pokračování příště-------------------------------
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama