V minulém díle jste četli:
"Nazdar, můžeš mi prosím pomoct?" Máma, no, my se vybouraly, umřel mi táta a..... najednou mě zastavil protože jsme viděli něco, co mě opravdu dostalo, byl to vlkodlak, Carloss na mě začal kříčet at jdu, jenže já se nemohla hnout, "Běž napřed!!! Odvez mámu do nemocnice a zachraň aspoň ji!!! Dělej!!!" Křičela. Carloss učinil. Já jsem se soustředila na něco co bych mohla, ale pak jsem začala čarovat ale kouzlo se mi vyvrklo a...................
Kouzlo se mi vyvrklo a dostalo se to na mámu, to ne, ne, to není možné..já jsem..já jsem..jí zabila!!! Ne, mami, nenechábej mě tady, nenechávej!!! Takhle jsem křičela asi 40 minut, ale pak se Carloss nabídl, že mě odveze k němu domů. Souhlasila jsem, ale když jsme přijeli, MÁLEM JSEM OMDLELA!!!!! To je přece...Ten dům který jsme našly s mámou spolu. Koktavě jsem se zeptala: "Ttt---yyy--tttt----uuu bbb--ydlíš??" řekla jsem a Carloss jen kývnul. Je to tu pro něj jako domov.Našel ho v roce 1973. Počkat!!! V roce 1973 se narodila moje máma, to, to to, není možné, já nemůžu být matčina dcera!!! Rychle jsem se zeptala a nebylo mi ani rozumět: Hee můu si zaít naoru? řekla jsem a letěla.
Potom jsem se podívala do ložnice vzala si věci, ale co mě zase dostalo byli ty dveře, otevřela jsem je a čeho jsem si nevšimla!!!!! Byla tam fotka Carlosse a mojí mámy ve stabením!!! Našla jsem tam také nějaké album, prohlížela jsme si ho. Máma mi lhala...ona..takže můj otec není David (čti Dejvid) Murmuri, pravý otec!!! Já nejsem Murmuri, já...co když je to pravda??? V mé hlavě bylo přes tisíc myšlenek "co když...on,on není můj táta" najednou na mě zavolal Carloss.."Rozálie!!" Divila jsem se, že zná mé jméno. Ale co, seběhla jsem dlů a on mi řekl "Máš tu jídlo" Byl to chleba s máslem a šunkou" Kousla jsem si ale bylo dobré", ale najednou jsem...........